MPŘ (ročník 2000) na Fotbalmanii 2009 – Erpet golf centrum
Smíchov - 31.5.2009 se narychlo složený tým MPŘ (bojeschopný zbytek týmu „B“ zdecimovaný odjezdy na školy v přírodě a nemocemi, doplněný ochotnými hráči z týmu „A“) zúčastnil turnaje Fotbalmania 2009. Turnaj pořádalo Erpet golf centrum a podnik byl luxusně zajištěn co se týče připraveného občerstvení pro hráče i doprovodného programu. Hrálo se na ¼ hřiště s pěti hráči v poli a brankařem na 2 x 10 minut.
Více než fotbal, který hrajeme v tomto soutěžním období, celé klání připomínalo spíše zimní „řežbu“ v tělocvičně. Hrálo se ve dvou skupinách po čtyřech týmech. V té naší jsme se postupně utkali s Duklou Praha, SK Zbraslav a Viktorií Žižkov. Z pohledu mé 2-leté zkušenosti u týmu jsme si to měli rozdat s Viktorkou o první místo a bezpečně postoupit do semifinále.
A první utkání s Duklou Praha mě v mém přesvědčení utvrdilo. Kluci z „A“ týmu Duklu zatlačili a po třech minutách jsme vedli 1:0 po krásném gólu Filipa Němce. Druhý útok složený z japonských hráčů týmu „B“ za podpory také improvizované obrany Duklu k ničemu váženému nepustil. Filip během zápasu zkompletoval hattrick a radovali jsme se z prvního vítězství.
Po pětiminutové přestávce jsme hned nastoupili proti SK Zbraslav. Soupeře známe z loňského roku, kdy jsme jej dvakrát lehce přehráli. Zdálo se nám, že kluci vyrostli za poslední rok nějak víc něž ti naši, ale byl to omyl. V průběhu této sezóny přišli do SK Zbraslav bratři Gabrielovi, kteří postavou nezapřou tátu hrajícího za Viktorii Žižkov a ukázali nám co udělají dva výborní hráči s průměrným týmem. V první minutě jsme prohrávali 1:0, snažili jsme se kontrovat rychlými útoky, ale těžko jsme se dostávali před bránu soupeře, který ovládl střed hřiště a moc nám toho nedovolil. Naopak další gól jak přes kopírák - ztráta míče ve středu hřiště a dříve než stačil k soupeři přistoupit obránce tvrdá střela po zemi k tyči. Soupeř byl rychlejší, techničtější a tvrdši. Po třetím gólu jsme se již loučili s účastí v semifinále.
Viktorka Žižkov ve svém zápase se Zbraslaví dokázala remizovat, zrovna tak však remizovala s Duklou. V posledním zápasu skupiny jsme tedy museli alespoň remizovat. Zápas byl od začátku vyrovnaný a Viktorka často hrozila po útocích po pravé straně a rohových kopech. Nám se však nedařila kombinace před brankou a útoky většinou končili bez pořádné střelby. Pak si však na půlce vzal míč pod svou ochranu Dominik Šimáček , uvolnil se ze sevření dvou hráčů a skvělou střelou nás poslal do vedení. Hra se přelévala ze strany na stranu a mi potřebovali vystřídat. Stále však nebyla vhodná chvíle a pak soupeř vyrovnal. Nastoupil japonský útok a zbytek poločasu se odehrál převážně kolem půlky, hra na obou stranách se rozpadla a ani jedno družstvo nebylo schopno pořádně zaútočit. Po přestávce jsme nechali hrát japonský útok – rozbijí hru, pak pustíme první pětku a ta soupeře dorazí, nebo udrží remizu. Ve chvíli kdy jsem již čekal na situaci vhodnou ke střídání předvedli kluci kombinaci jako by šlo o trénink a najednou byl Tomoya Hagiwara krok za obranu a nekompromisně zavěsil. Vystřídali jsme a nebezpečného soupeře už udrželi na uzdě. Vítězství 2:1 znamenalo postup do semifinále proti ABC Braník.
Semifinále SK Střešovice v.s. ABC Braník. Do zápasu jsme vstoupili skvěle třikrát byli naši útočníci v prvním poločasu sami před brankařem soupeře, ale vždy se v poslední chvíli rozhodli, že pořádně vystřelit by nebylo správné. Na druhé straně Honza Ďubašík likvidoval několik tvrdých střel a jednou Marek Immer vykopával míč po rohu z brankové čáry. Poločas skončil 0:0 (měli jsme však vést minimálně 3:1). Druhý poločas začal podobně. Naše hra se však postupně rozpadla a útočníci zapomínali přihrávat , utápěli se v sólech a ztráceli míče. Po jedné takové ztrátě soupeř rychlou přihrávkou přenesl míč na útočníka, ten si obhodil obránce a skóroval. Prohra 1 : 0 nás poslala do boje o 3.místo proti Spartě, která podlehla v semifinále Sk Zbraslav.
Přes smutek ze ztracené šance hrát finále se kluci na souboj o bronz těšili, hlavně proto, že je čekal zápas se Spartou. A zápas stál opravdu za to. Zpočátku jsme hráli s velkým respektem, obránci byli opatrní a často byli u soupeře o chvíli později než by bylo správné, na některých se začali projevovat šrámy které utržili v předchozích bojích. Největší potíže nám dělala tvrdost soupeře. Postupně jsme hru vyrovnali a několikrát nebezpečně zaútočili. Půlka skončila bez branek. Po přestávce soupeř ještě přitvrdil, v tom jsme jim nemohli konkurovat. Co chvíli jsme zvedali některého našeho hráče z trávníku a posílali do pole náhradníka. Za koho však náhrada nebylo to byl brankař, celkem lehce se vyrovnával jak se střeleckými pokusy, tak s likvidací nájezdů, ale i když měl míč pod kontrolou sparťané celkem zbytečně situace dohrávali a co chvíli leželi nebo seděli na našem brankaři. Když jeden si jeden z útočníků sedl Honzovi v plné rychlosti na hlavu nemyslel jsem si, že by se ještě vrátil do hry, ale je to tvrdý kluk a utkání dohrál. Zápas však nedohrál Jakub Suchánek, který bezpečně odehrál před dotírajícím útočníkem míč a následně byl zkosen dobře mířenou ranou do kotníku. Zamíchali jsme sestavou, nic jiného nám nezbývalo a z velké improvizace se zrodila krásná kolmá přihrávka na Tomoyu, přiťukl si balón a po jeho střele kluky přestalo všechno bolet. Hra Sparty se rozpadla, ale i tak poslední minuty byli dlouhé. A dlouhé bylo i naše juchání po závěrečném hvizdu. Ve finále porazila SK Zbraslav ABC Bráník 2:0 a zaslouženě turnaj vyhrál. Náš namixovaný tým si odnesl bronz a nezbývá než doufat, že tato akce kluky, kteří by měli příští sezónu absolvovat v těsnějším spojenectví než tu letošní, dostatečně sblížila.
Po zápase jsme se pak rozloučili s Yumou Watanabe, jehož rodina se vrací do Japonska. Snad mu vzpomínka na tento turnaj, který odehrál s kapitánskou páskou na rukávě, bude dlouho připomínat chvíle které strávil v našem oddílu.
Sestava SKS - Watanabe Yuma, Jan Ďubašík, Filip Němec, Marek Immer, Martin Filípek, Štěpán Horáček, Dominik Šimáček, Jakub Suchánek, Hagiwara Tomoya, Wata Shuhei
Jaroslav Immer
