M'A' - ČAFC Praha 1:0 (0:0)

Jsme ve finále. Bojovný srdnatý výkon. Pachuť hnusu. Po úžasném vítězství se mi poprvé nechce psát o samotném zápase. Mou radost narušovalo znechucení nad lidmi, kteří dělají fotbal. A tak si dovolím tímto článkem vyjádřit krátké zamyšlení nad tím, co se dělo během zápasu.

ČAFC je tým, který má kvalitní fotbalisty. Je to silný tým a dokázal to i v tomto zápase. Jsem přesvědčen, že většina členů jsou i v běžném životě lidé, kteří vyznávají hodnoty jako je lidskost, morálka, férovost, dokážou konstruktivně komunikovat, hodnotit, jednat. Umím pochopit emoce, některé nepublikovatelné výrazy. Nerozumím nevraživosti, nenávisti, agresivitě, vandalství, vyhrožování. Nerozumím tomu, že je to přehlíženo a netrestáno.

 

To, co vštěpujeme hráčům je soustředění se na zápas. Nehodnotit rozhodčí, nebýt vulgární na soupeře, neprovokovat, nepoužívat surových zákroků. Jinými slovy zůstat lidmi i během emočně vypjatého zápasu. Nebudu nikomu mazat med, že tomu tak je. I my máme emoce. I nám se to nedaří vždy dodržet, takže letí negativní poznámka k rozhodčím, k soupeři. Nicméně neustále na to klademe důraz. Příkladem může být zápas s Tempem, současným rivalem.

 

Těžké emoční utkání. Obě strany to emočně nezvládly. Z čeho mám však radost, že obě strany se vzájemně omluvily. Bojujeme o postup, rivalita jako hrom. Z naší strany však vůči Tempu není žádná nevraživost. Naopak. Plně respektujeme jeho kvality, plně uznáváme, že koncepce, kterou na Tempu zvolili, má smysl, a někam směřuje a popravdě chtěli bychom, aby mohli postoupit oba celky, protože oba mají na to hrát krajský přebor.

 

Soupeř z ČAFC se však prezentoval úplně jinak. Nadávky všemi směry. Vyhrožování, nesoudnost, po zápase zničená střídačka, po zápase úmyslně zakopnuté míče, urážky nejhrubšího charakteru. Proč? Protože jsme chtěli vyhrát? Protože jsme se rozhodli být důstojným soupeřem? Protože jsme neumožnili soupeři nám vstřelit pět branek? Protože jsme se nevzdali? Takový fotbal chceme? Kde jsou sportovní gesta? Tohle chceme ukazovat dětem?

Pak musím i reagovat na přístup rozhodčích. Vůbec je nechci kritizovat. K utkání přistoupili vážně, a odvedli kus práce. Bylo to těžké utkání. Soupeř určitě viděl mnoho chyb, stejně jako my, troufám si však říct, že žádná neměla vliv na výsledek utkání. Když jsem však poukázal na to, co vše si nechali od soupeře líbit, dostalo se mi odpovědi, že červená karta by přilila olej do ohně. Přilila. Souhlasím. Po pravdě jsem nesmírně rád, že soupeř dohrál v plném počtu a nemůže nikdo říct, že jsme to měli snazší proti oslabenému soupeři.

 

Na druhou stranu bych našel minimálně šest aktérů, kteří by za své chování zasloužili pořádný flastr. Nemají u fotbalu, co dělat. Jejich chování je neomluvitelné a neakceptovatelné. A tím, že tvrdé tresty nedostávají, děláme si všichni ten fotbal těžký. Rozhodčí pořád musí čelit takovému způsobu chování, nové fotbalisty vedeme právě k těmto projevům a nastolujeme normu, že po prohraném zápase prokopnout a zničit něčí majetek je v pořádku. V podtextu s větou „dobře vám tak“. Za co? Za to,že jsme vyhráli? Že jsme se dobře připravili? Že jsme to vydřeli? Že jsme se rvali o každý míč? Věřím, že hráč ČAFC Kaliba Jan najde v sobě natolik slušnosti, že se omluví a zodpovědně se přihlásí k úhradě škody. Dovedu pochopit emoční zkrat, pak by však mělo přijít převzetí odpovědnosti. 
Foto poničené střídačky ZDE.

 

K samotnému zápasu. Soupeř začal velmi aktivně a od začátku potvrzoval, že hraje o soutěž výše. Hrálo se velmi důrazně. ČAFC hrozila zejména ze standardních situací. Téměř každá byla velmi nebezpečná. My jsme se snažili k soupeři rychle přistupovat a jednoduchou kombinací se dostávat do brejků. První poločas přinesl velmi vyrovnaný souboj. Zatímco my byli se svou hrou i s nasazením spokojeni, ČAFC nebyla spokojena paradoxně s naší hrou. Jakoby soupeř očekával, že se podvolíme a necháme si nastřílet branky.

 

V druhém poločase emoce zvedla nešťastná srážka. Jeden couval, druhý šel po míči. Nešťastný střet, který bohužel odnesl hráč ČAFC zraněním kolene. Jestli jakémukoli hráči něco nepřeju, tak je to zranění. Pak hráči ČAFC, díky četným rohovým kopům a autům, nás dostali pod tlak. Několikrát musel skvěle zasahovat Mulač, Vegricht do konce vykopával míč z brankové čáry. Na nás byla vidět nesmírná touha v tomto zápase uspět. A zcela rozumím frustraci soupeře, že se jim nedařilo vstřelit branku. Pak přišlo další nešťastné zranění.

 

V hlavičkovém souboji se srazili hlavami dva hráči. Opět to odnesl hráč ČAFC, kapitán. Zatímco náš hráč to odnesl boulí na hlavě, kapitán ČAFC si stěžoval na opětovně pochroumaný nos. Jelikož my byli také nebezpeční dopředu, musel si soupeř neustále hlídat zadní vrátka. V 80´neuhlídal. K odraženému míči se na zadní tyči dostal Vegricht a akrobaticky parádně zavěsil. (1:0) Ve zbylých minutách se soupeř s plným nasazením snažil vyrovnat a my se s plným nasazením snažili neinkasovat popř. vstřelit druhý gól.

 

Po 5ti minutovém nastavením hrací doby se však neudálo ani jedno a Střešovice mohou slavit další skalp přeborové týmu v poháru. Jak jsem již psal, to co někteří z ČAFC předvedli po zápase je ostuda a hnus. Přesto děkujeme hráčům ČAFC za bojovný výkon, vynikající zápas. A těšíme se na finále. Dnes budeme slavit, zítra však pokračuje náš hlavní zájem. Bojovat o postup do nejvyšší pražské soutěže.

 

Příští zápas hrajeme na Stodůlkách v neděli 14. května od 17 hodin.

 

Branky SKS: 80´Vegricht

Nejlepší hráč: asi Vegricht (ocenění však zaslouží všichni)

Sestava: Mulač – Markvart, Vegricht, Věchtík, Charvát – Kuivalainen, Smejtek, Vokurka, Turek, Doležal – Löwe

Do hry zasáhl Peroutka, Kouklík, Zvolenský, Kašpar, Ferstl, nezasáhl Doležal jun.

Zizzé