FK Újezd nad Lesy - D'A' 3:2 (1:1) - Pohár PFS

Újezd nad Lesy - Středa odpoledne 16. září. Po čtyřiceti kilometrové štrece nás přivítalo malebné, rychle se rozrůstající městečko, které údajně spadá pod českou metropoli. Na stadiónu nově zrekonstruovaná hospůdka a v kabině hostů střešovický dorost cpoucí se koblihami z nějakého „ťiang-marketu“.

Jak se ukázálo, tento faktor se stal klíčovým momentem pohárového utkání, které vlastně ještě ani nezačalo.
Přes plné, koblihovaté žaludky jsme nezačali špatně. Trochu to připomínalo zápas našich na Slovensku. Po čtyřech minutách 4:0 na rohy pro nás. Bohužel dva z těchto rohů skončily za soupeřovou bránou, aniž se dostaly pořádně do hry. Jakoby předzvěst toho, co se bude v zápase odehrávat. Přestože náš pohyb po hřišti působil těžkopádně a místy jsme vytvářeli skvostná sousoší, poměrně snadno jsme odebírali soupeři míče, s mírnými obtížemi jsme rozvíjeli naše útočné akce, abychom totálně selhali ve finální fázi. V 6. minutě střílel vedle Alba. Branku netrefil ani v 8. minutě Müller, v 16. Janota, v 18. Vondra. A tak přišla studená sprcha. Po střele, kterou opět dobře chytající Chrastil vyrazil, se k dorážce dostal ve 20. minutě hráč, kterého Fycaj nechal úplně bez povšimnutí ve velkém vápně. (1:0) O minutu později se zdánlivě nesmyslně mezi tři hráče pustil Romanovský, jenž svůj průnik zakončil takovým zvláštním kopnutím, které překvapivě zaplachtila do horního růžku. (1:1) Víc se toho v první půli neudálo. Možná stojí říct, že každá standartní situace soupeře působila nebezpečně. Kromě brankáře Chrastila, možná právě díky koblížkům, nebyl schopen odlepit se od země a hlavičkovat mimo dostřel naší branky.
Druhý poločas jsme zahájili tlakem. Pořád nám však chyběl pohyb a důraz. Nicméně i tak jsme soupeře tlačili a vytvářeli spousty slibných příležitostí. Našim střelám však chyběla razance i přesnost, nebo byly zblokovány soupeřem. Častým jevem bylo přečíslení, které jsme řešili tou nejsložitější nahrávkou, které navíc rovněž chyběla přesnost. V 68. minutě při obranném rohu trefil branku kapitán Vondra, žel za trefu do vlastní brány se ovací ztěží dočká. (2:1) V 83 minutě trenéři sáhli k poslednímu střídání. Dolů šel Müller a na hřiště přišel Stárek. V prvním kontaktu dostal do kraje míč, ten volným krokem potáhl do vápna, jelikož se nenabízela žádná možnost přihrávky a obránce již byl hrozivě blízko, Stárek dloubl do míče směrem k soupeřově bráně. Dloubák skončil pod břevnem a bylo srovnáno. (2:2) Začali jsme uvažovat koho pošleme na pokutové kopy. V momentě kdy jsme se rozhodli i o pátém exekutorovi, 90. minuta, opět z rohu, hlavička soupeře a gól. Bylo vyřešeno.
Závěrem lze dodat. Žádné koblihy před zápasem. Anebo jíst koblihy s čokoládou… V každém případě je třeba spadnout na zem, pokorně a důsledně přistupovat ke každému zápasu, protože jak říká Jirka Vajnar: „Zajíci se sčítají až po honu!“